Všichni asi známe tu situaci, kdy se těšíme ven k vodě a něco si zapomeneme.

Na začátku prosince krajinu pokryla sněhová pokrývka, kterou dlouho dobu nepamatuji. Měl jsem takovou radost, že jsem se rozhodl vyrazit k vodě. Plán byl takový, že chvíli pochytám, pak si udělám voňavé kafe a budu relaxovat v bílem tichu. Celý natěšený jsem si připravil prut, mouchy, vařič, vodu, moka konvičku, namlel kafe a po obědě vyrazil k nedaleké Sázavě.

Cestou v autě mi došlo, že jsem si zapoměl doma hrnek. Řekl jsem si nevadí, dám to na pankáče z moka konvičky. Po příjezdu na místo jsem si připravil prut a šel se projít kolem vody. Voda byla zvedlá, a tak jsem chytal jen kolem břehu v klidnějších partiích. Rybám se na háček moc nechtělo, asi si také užívali bílé nadílky. Po chvíli jsem se rozhodl, že toho nechám a udělám si konečně to kafe, na které jsem se těšil už z domova. A v batohu mě čekalo nemilé překvapení. Kafe jsem nechal doma v mlýnku na poličce. No, to seš celej ty, řekl jsem si a dal se do smíchu. Nakonec jsem cvakl pár fotek a jel domů.

I bez té voňavé kávy to bylo parádní odpoledne u vody. 

 Jednoduchý vzor chorstíka. Srnčí srst a chlupy z tuleně.

Tuhle mouchu, kterou nazývám Rozcuhcaná, protože je to takové ježaté cosi, co nic pořádně nepřipomíná, jsem si oblíbil pro její jednoduchost a účinnost. Inspiroval jsem se ústním popisem jednoho muškaře a udělal jsem svoji jednodušší verzi. Chytám ji jako mokrou mouchu. Zkoušel jsem i francouze, ale chce to tenký custom návazec, protože je hodně lehká.

Tělíčko je sestříhaná srst zajíce ze hřbetu, dabovaná do smyčky. Na zpevnění tělíčka jsem použil stříbrný drátek. Na hlavičku jsem použil mosazný korálek.

Můj oblíbený typ mušky na bílou rybu. Při vázání se fantazii meze nekladou. Konkrétně tyto jsou vázané ze hřbítkové fólie.

Když má člověk dvě hodiny na chytání, není nic jednoduššího než vzít mušák do ruky, krabičku mušek do kapsy a zalézt si do řeky. V těchto letních vedrech, kdy teloty překračují 30°C, je to suprový relax.