Řeka, voňavá káva, sníh a božskej klid. Miluju ty chvíle, kdy napadne sníh, příroda ztichne a čas se v tu chvíli zastaví.

 Všichni asi známe tu situaci, kdy se těšíme ven k vodě a něco si zapomeneme.

Na začátku prosince krajinu pokryla sněhová pokrývka, kterou dlouho dobu nepamatuji. Měl jsem takovou radost, že jsem se rozhodl vyrazit k vodě. Plán byl takový, že chvíli pochytám, pak si udělám voňavé kafe a budu relaxovat v bílem tichu. Celý natěšený jsem si připravil prut, mouchy, vařič, vodu, moka konvičku, namlel kafe a po obědě vyrazil k nedaleké Sázavě.

Cestou v autě mi došlo, že jsem si zapoměl doma hrnek. Řekl jsem si nevadí, dám to na pankáče z moka konvičky. Po příjezdu na místo jsem si připravil prut a šel se projít kolem vody. Voda byla zvedlá, a tak jsem chytal jen kolem břehu v klidnějších partiích. Rybám se na háček moc nechtělo, asi si také užívali bílé nadílky. Po chvíli jsem se rozhodl, že toho nechám a udělám si konečně to kafe, na které jsem se těšil už z domova. A v batohu mě čekalo nemilé překvapení. Kafe jsem nechal doma v mlýnku na poličce. No, to seš celej ty, řekl jsem si a dal se do smíchu. Nakonec jsem cvakl pár fotek a jel domů.

I bez té voňavé kávy to bylo parádní odpoledne u vody. 

 Jednoduchý vzor chorstíka. Srnčí srst a chlupy z tuleně.