Zlaté, černí orámované šupiny, ohněm zářící ploutve, široký hřbet a velká tlama. O jak rybě mluvím? Je to tloušť. Mám rád všechny ryby, ale tloušť je pro mě něco víc.

Tyto rybky lze najít snad v každém čůrku. V létě rád pozoruji vyhrívající se tlouště z mostů. Těch malých je všude dost a dají se celkem snadno chytat. Ale dostat se na kobylku velkým tloušťům není tak jednoduché, ryba kolem padesáti centimetrů žije ve vodě víc jak deset let a přelstít takovou rybu je kolikrát o nervy. Jednak nejsou všude a navíc se lehce vyplaší. Nezvyklý stín na hladině, nebo nepatrné vlnky při brození a velcí tloušti jsou pryč. 

Tloušť se dá chytat všemi technikami a po celý rok. Jelikož potřebuji při rybaření pohyb, tak je nejaraději chytám na mouchu. Strašně rád je chytám na suchou. Ten okamžik, kdy se otevře bílá tlama a moucha v ní zmízí, mě nikdy nepřestane bavit. Ale pak jsou chvíle, kdy připlují těsně k mušce, plují s ní po proudu, prohlížejí si ji, a když se jim něco nelíbí, tak klidně odplují pryč. V takových chvílích bych nejraději hodil prut do křoví. Ale i tahle psychologická hra mě baví.

No a proč vlastně zrovna tloušť? Nad touto otázkou jsem si nějakou dobu lámal hlavu. Kromě důvodů co jsem psal výše, je tu ještě jeden důvod. A asi ten nejzásadnější. Tloušť byla moje první chycená ryba, která mě přivedla k rybařině. Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Jako kluk jsem jednoho léta seděl na břehu Berounky s nohama ve vodě a chytal jsem rybky s oranžovými ploutvemi co plavali kolem mých nohou. Že to jsou tloušti a že mě přivedou k rybařině, jsem v tu dobu ještě netušil. 

Někdo nad těmito rybami ohrnuje nos, ale já mám ty vodní rarachy rád.

A jaká je vaše oblíbená ryba?

 Řeka, voňavá káva, sníh a božskej klid. Miluju ty chvíle, kdy napadne sníh, příroda ztichne a čas se v tu chvíli zastaví.

 Všichni asi známe tu situaci, kdy se těšíme ven k vodě a něco si zapomeneme.

Na začátku prosince krajinu pokryla sněhová pokrývka, kterou dlouho dobu nepamatuji. Měl jsem takovou radost, že jsem se rozhodl vyrazit k vodě. Plán byl takový, že chvíli pochytám, pak si udělám voňavé kafe a budu relaxovat v bílem tichu. Celý natěšený jsem si připravil prut, mouchy, vařič, vodu, moka konvičku, namlel kafe a po obědě vyrazil k nedaleké Sázavě.

Cestou v autě mi došlo, že jsem si zapoměl doma hrnek. Řekl jsem si nevadí, dám to na pankáče z moka konvičky. Po příjezdu na místo jsem si připravil prut a šel se projít kolem vody. Voda byla zvedlá, a tak jsem chytal jen kolem břehu v klidnějších partiích. Rybám se na háček moc nechtělo, asi si také užívali bílé nadílky. Po chvíli jsem se rozhodl, že toho nechám a udělám si konečně to kafe, na které jsem se těšil už z domova. A v batohu mě čekalo nemilé překvapení. Kafe jsem nechal doma v mlýnku na poličce. No, to seš celej ty, řekl jsem si a dal se do smíchu. Nakonec jsem cvakl pár fotek a jel domů.

I bez té voňavé kávy to bylo parádní odpoledne u vody. 

Když má člověk dvě hodiny na chytání, není nic jednoduššího než vzít mušák do ruky, krabičku mušek do kapsy a zalézt si do řeky. V těchto letních vedrech, kdy teloty překračují 30°C, je to suprový relax.